Voda, do které se nesmí
Když jsme jezírko uviděli poprvé, tyrkysová barva nás okamžitě přitáhla. Jenže tohle není místo ke koupání: voda se hromadí v prostoru, kam se ukládal popel z Yatağanské uhelné elektrárny. Krása tu má velmi konkrétní a nepříjemné pozadí.
Jezírko vzniklé na místě popílku
Jezero leží v okolí Kapubağu v okrese Yatağan v provincii Muğla, nedaleko Yatağanské tepelné elektrárny. Nejde o přírodní koupací jezero. Zprávy z místa popisují ukládání popela z uhlí na zdejší skládku; dešťová voda se v terénu postupně zachytávala a vytvořila jezírko, které na fotografiích působí téměř neskutečně.
Tyrkysový odstín se může měnit podle světla. Samotná barva ale o kvalitě vody neříká nic. Už v roce 2017 místní samospráva uvedla, že analýza vody objednaná u TÜBİTAK odhalila škodlivé látky včetně těžkých kovů, a kolem jezírka proto rozmístila výstražné tabule. Aktuální laboratorní rozbor jsme nenašli, proto netvrdíme dnešní přesné složení ani míru znečištění. Pro návštěvníka zůstává podstatné jediné: nebrat vodu jako bezpečnou.
Meyistan: opuštěné domy s vlastním příběhem
Nedaleko jezírka jsme z dronu zachytili staré domy a zbytky někdejší vesnice. Jde o Meyistan, přibližně 150 let starou osadu u Kapubağu s tradičními kamennými domy, spojovanou s místní alevitskou komunitou. Její obyvatelé odcházeli postupně, zejména když mladí lidé od 70. let hledali práci jinde; přesuny pokračovaly do 90. let. Zprávy uvádějí, že se rodiny stěhovaly například do Yatağanu a do Koru v okrese Milas. To je důležitý rozdíl: dostupné prameny nepodporují tvrzení, že by Meyistan musel být vystěhován kvůli elektrárně.
V širším Yatağanu jsou ale i jiná místa, kde se cena energetického rozvoje přímo zapsala do osudů obyvatel. Obyvatelé Eskihisaru a Yeşilbağcılaru byli nuceni odejít kvůli rozšiřování povrchových dolů, které dodávaly uhlí elektrárně. U jezírka a ruin se snadno všechny příběhy spojí do jednoho. Jenže právě jejich rozlišení dává vzpomínce větší váhu: některé rodiny odešly za prací, jiné přišly o domov kvůli dolu.
Na nás to místo působilo jako memento. Elektrická energie má svou cenu a v této krajině ji připomíná popel u hladiny i opuštěné domy.
Co vědět před návštěvou
Neber tyrkysovou barvu jako pozvánku
Jezírko je součástí prostoru spojeného s ukládáním elektrárenského popela. Nekoupej se, nevstupuj do vody a ničeho se nedotýkej. Nedávej si tu jídlo ani pití a vodu nepoužívej.
Zdrž se jen nezbytnou dobu
Jde o průmyslově zatížené místo. Zbytečně se tu nezdržuj dlouho, nepřibližuj se k nestabilním okrajům ani k případným výstražným zábranám. Pokud narazíš na zákaz vstupu nebo uzávěru, respektuj ji a nepokoušej se ji obcházet.
Příjezd si ověř předem
Příjezdová cesta není dobře značená a navigace podle Google Maps nás na samotné místo nedovedla. GPS v přehledu ber jako orientační polohu jezírka, nikoli jako adresu příjezdu nebo parkoviště. Nesjížděj na plochu popílku a nevstupuj na pozemky elektrárny; přístup může být omezený. Ověř si místní přístup a počítej s tím, že k vodě se nemusí dát bezpečně dostat.
Rozliš jezírko a ruiny Meyistanu
Staré domy leží v okolí Kapubağu, ale přesná trasa k nim není v navigaci spolehlivá. Nevstupuj do rozpadajících se budov a respektuj případné soukromé pozemky. Naše fotografie ukazují, co jsme viděli z dronu; samy o sobě nejsou doporučením k letu ani k pohybu v uzavřeném prostoru.
Místo, které vypadá jinak, než jaké je
Zakázané jezírko zůstává v paměti právě tím rozporem: nádherný odstín vody a krajina poznamenaná výrobou energie. A mezi nimi tiché domy Meyistanu, které připomínají pomalý odchod jedné komunity. Je to silný pohled, ale také místo, kam patří respekt a opatrnost.